Historie
17. 6. 2006
Morčata na útěku - historie
--------------------------------------
vážení přátelé, nejprve je třeba se zmínit o tom, jak vznikl název tohoto extravagantního tria, protože v té době se kluci vzájemně vůbec neznali. Pojďme se spolu vrátit v čase až do dávných dob, které byly nemilosrdné, zuřivé, kdy bylo lidstvo sužováno útrapami, bohy a nemocemi. Až do roku........dva tisíce jedna!!!!
Jednoho podzimního odpoledne V Brně seděl Mikesh (logicky) v hospodě. Popíjel se svými kamarády a přemýšleli nad názvem své blackmetalové hordy, ve které drtili struny, kopali do kyblů a zvraceli do mikrofonu. Jo, přesně ten starej dobrej styl, jak to dělal Dvořák se Smetanou.Bohužel je ale nemohlo nic napadnout, tak tam jen seděli a kalily. V tom se ve dveřích objevila tajemná, neznáma postava........Martina Gruse, kterého Mikesh a spol. přezdívali "Soviet". A nyní bych pro upřesnění atmosféry a astrálního prožitku pokračoval citacemi:
Mikesh: "Zdar ty hovne."
Soviet: "Čus vole."
Mikesh: "Kde´s byl ty prase tak dlouho, neviděl jsem tě 100 járů?"
Soviet: "Mrdal jsem tvou starou."
Mikesh: "Hmm, tak to ti nezávidim."
Soviet: "Ha ha, co tady děláte vy bando úchylů?"
Mikesh: "No sedíme tady, v hospodě, máme před sebou škopek, tak co asi děláme? Řekl bych, že hrajem vodní pólo.
Protože Mikeshovi bylo jasný, že ze Sovieta vypadne nějaká perla (protože to byl místní šašek), rozhodl se ho zeptat na název kapely.
Mikesh: "Ne, řešíme tady jak si budem jako kapela říkat. Nic nás nenapadá. Poraď nám nějakej dobrej název.
Soviet: "Morčata na útěku!!!"
V tu ránu se samozřejmě zvedla vlna smíchu, protože takovou imbecilní hovadinu absolutně nikdo nečekal. V ten čas se tomu Mikesh pouze pousmál a vůbec netušil, že se mu to bude v budoucnu hodit. Teď je ale v našem příběhu díra. Přeskočíme tedy¨do roku 2002. Tehdy Mikesh pravidelně navštěvoval znamou brněnskou rockotéku MV music (klapity) club a oddával se tam nezřízeným alkoholovým i nealkoholovým orgiím se svým kamarádem Karlem, který zde v tu dobu dělal DJe. Mikeshe už chvílema nebavilo poslouchat oposlouchaný český hitůvky, a aby si zpestřil nudnou chvilku (teď musíme pominou obě jeho tehdejší partnerky - tu z Brna i tu ze Starobrna) začal prznit texty slavných českých autorů. Třeba Daniela Srandy, Lucie Shnilé, Karla Plotta, Dády Podprsové nebo kapel Wanastovy pravidelné krámy, Lipno (nebo to byl možná Orlík), XVIII. milennium. Mezi další takové autory patří třeba Janek Bezpecky, Illona Piczaková, David Koller (a to není jenom hudebník, že jo, ten hraje i fotbal), Jarmila Šušňáková apod. A o štěstí mohou mluvit takoví interpreti, kteří tenkrát ještě neexistovali, jako Tomáš Přísavka, Vlasta Chorvat, Gába Al Žába
nebo Gábor Kundel Kákáč. Tehdy vznikl první hit "KAREL SRAL". Píseň byla přesně o tom Karlovi jež je zmíněn výše, ale tenkrát ten text vypadal trochu jinak, než jak vyšel na CD o pár let později. V podstatě jediné co zůstalo je refrén "Karel sral" a ta hláška na začátku, kterou Karel opravdu používal. Tenkrát vznikla ta myšlenka založit si kapelu, která bude hrát cizí přezpívaný vály. Tenkrát se v tom angažoval ještě jeden člověk. O tom ale není moc co říct, protože on byl takovej strašně normální, neextravagantní a neexotický. Dokonce měl i takovou obyčejnou běžnou přezdívku. Říkalo se mu Pičusek. Tehdy samozřejmě ze všech plánů sešlo a nestalo se vůbec nic. Ale teď se musíme opět posunout o nějaký ten rok dopředu.
Psal se rok 2003 a celým světem lomcoval fenomén jménem BLACK DIAMOND. Kult mezi brněnskými hospodami. Tak právě v této metalové pivnici se Mikeshovi strašně líbilo (zdi byly kompletně prorostlý plísní a když se chtěl člověk vychcat tak musel na hajzlu udělat k míse tak 4 tempa, protože trošku kapal kohoutek). Této pivnici kraloval pivní lokaj PAIGINO se svými sluhy....Máňou a Pepkem (všichni jsou známi z našich songů). A právě sem chodíval Mikesh pít se svou aktuální kapelou. No prostě.....idylka. Nic méně jednoho krásného dne byl Black Diamond vykraden (zpíváme o tom v naší rapové baladě) a zrovna na Paiginovi narozeniny. I přes to se ještě ten večer konala v Diamondu narozková party, ale je jasné, že byla v trochu ponuřejším duchu, než by bylo záhodno. Protože byly odcizeny CDčka i s přehrávačem, každý štamgast sebou něco přinesl co měl doma. Mikesh tehdy dosmrděl několik pálených výběrů. Když za pár dní seděl s Paiginem u stolu v Blacku a opíjeli se (protože zrovna neměli co na práci), Paigino probíral některá CD a díval se co na nich je. Zrovna se mu dostal do ruky jeden z Mikeshových výběrů. Dále bych prosil opět živou citaci:
Paigino (za barem): "Mikeshi, řekni mi pro..prosimtě, proč máš na t..tak výborným výběru tady ten první vál, v..v..vždyť ten to úplně kazí?
Mikesh (u stolu): "Hned ti to vysvětlím"
V tom přichází k baru neznámá slečna.
Neznámá slečna: (velmi tichým a diskrétním tónem) "Promiňte, mohla bych dostat klíč od toalety?"
Paigino: (ožralej jak deka řve jako prase) "No jistě slečno, přece Vás tady nenechám pochcat."
Slečna se v Diamondu dlouho nezdržela. Bůh ví proč.
Když se Paigino vrátil ke stolu Mikesh mu vysvětlil, že inkriminovaný song, je na výběru proto, že kdysi měl kapelu jménem Morčata na útěku a tu píseň potřeboval, aby si ji doma odposlouchal a naučil se ji hrát. Popsal Paiginovi celou historii a když už odříkával několikátý text, tak se Paigino přestal smát bouchl rukou do stolu a řekl:
Paigino: "Miki, tohle musí vyjít. Já to zalepím vole, ale tohle musí vyjít"
Mikesh: "Počkej vole, to chceš jako celokapelově?"
Paigino: "S..samozřřejmě, Miki!!!!!
A tento okamžik se dá označit za začátek kapely Morčata na útěku a od této chvíle se odvíjí jejich historie (takže až doteď jste to četli úplně zbytečně). Teď se začalo řešit, jaké hudebníky do projektu pozveme. Mikesh nejdřív samozřejmě šáhl do vlastních řad a byla na světě první sestava Morčat na útěku:
Mikesh - kytara
Yetty - zpěv
Bubemot - basa
Stejnou pozici zastávali jednotliví hráči i v Mikeshově kapele. Jenže teď nastal problém s bubeníkem.
Bicmana ze svého projektu Mikesh nechtěl, protože ten nechodil do Diamondu, což všichni považovali za nepřípustné. Všichni si zakládali na tom, že nic neumí jsou to naprostí lemplové. Všude tvrdili, že neumí ani hrát, ani zpívat, a že jsou absolutní diletanti (což samozřejmě nelhali, protože to je pravda), tak hledali i bubeníka, který nic neumí. Takových našli mraky, mj. Karla Kršku řečeného "Kršák", ale bohužel to žádný z nich nedokázal zahrát. Zkrátka kluci se řídili heslem: "Nemusíš být dobrý muzikant, hlavně, když zahraješ to co máš." Což by v případě bubeníka neplatilo, protože bubeník, kterej by to zahrál, by byl sakra dobrej. Proto je toto vyřešeno tzv. "automatem". Princip je jednoduchý. Písničky
se nasamplují a vypálí na CD. Kvůli tomuto se hoši už několikrát setkali s negativními reakcemi. Rád bych tedy uspokojil zlé jazyky, které nedokáží pochopit jak to, že bubeník vypadá jako CD. Automatický bubeník vypadá jako CD od té doby, co kapely s automatem s sebou na koncerty odmítají vozit naftový generátor. A to nemluvím o tom, že automat je ve studiu mnohonásobně levnější a má lepší zvuk než bubeník živý a obvykle líp hraje. Navíc se zpěvák Yetty (řečený Snowman) nečekaně projevil a jako úchylný, notorický, nenormální, deviantní, no prostě geniální textař, když ukázal, že mu nedělá problém napsat text o jisté
události, která se stala asi do pěti minut potom, co se stala. Jako tenkrát když v Diamondu hnil místní štamgast Alexander Spodný (odtud heslo "Vyjímečně hořký, vyjímečně Spodný") přezdívaný Sacharin a měl popito. Když kamarádka Šárka vylezla ze záchodu s tím, že tam není papír, tak Saša (Sacharin) nelenil vlítl na dámskou toaletu a kompletně vykosil umyvadlo. Marná práce, to by jste museli vidět. Stálo to za to. Tím se Yetty stal drtivým a většinovým textařem.
Takže za této situace byla natočena první deska s názvem "Hlavně se s tím nesrat!!!". Jak jste určitě z výše uvedených skutečností pochopili, první deska byla natočena jen tak pro prdel, pro pár kamarádů z Black Diamondu. Nepočítalo se z žádným nákladem. Bylo vypáleno několik kusů, které se za cenu media a bookletu darovali pár kamarádům. Ten to půjčil tomu, ten zas tomu, ten si to smahnul a půjčil dál....znáte to. Tak se Morčata dostali do brněnského podvědomí. Nyní bych vám rád zprostředkoval telefonický rozhovor mezi Mikeshem a Yetťákem. (pouze dodám, že to bylo v neděli ráno)
Yetty (Olešnice): "Zdar"
Mikesh (Brno) : "Co chceš"
Yetty: "Asi by jsme měli udělat druhou desku"
Mikesh: "Hm, tak jo"
A druhá deska byla na světě. Bohužel už se jí neúčastnil Bubemot, tak jsou pod ní podepsaní pouze Mikesh s Yetťákem (a taky to podle toho vypadá!!!), Ale dlouho neotáleli a v mžiku oka našli nového a skvělého Ketchupa, který sice neumí hrát (jak to od něj bylo vyžadováno), ale je s ním sranda. Takže je na světě finální sestava:
Yetťák - zpěv
Mikesh - kytara
Ketchup - basa
Bohužel automatický bubeník zůstává, takže kdyby jste měl náhodou někdo zájem hrát v Morčatech na útěku (samozřejmě úplně zadarmo) na bicí, tak zavolejte.
P.S.: Tím, že jsme veřejně napsali název pivnice Black Diamond, jsme se nedopustili skryté reklamy, protože Diamond už NEEXISTUJE. Nikdy bysme to neudělali u existujících podniků jako třeba Vat 69, Drakkar, MVčko, Muzak klub, hospoda U Babičky, Santána apod.
--------------------------------------
vážení přátelé, nejprve je třeba se zmínit o tom, jak vznikl název tohoto extravagantního tria, protože v té době se kluci vzájemně vůbec neznali. Pojďme se spolu vrátit v čase až do dávných dob, které byly nemilosrdné, zuřivé, kdy bylo lidstvo sužováno útrapami, bohy a nemocemi. Až do roku........dva tisíce jedna!!!!
Jednoho podzimního odpoledne V Brně seděl Mikesh (logicky) v hospodě. Popíjel se svými kamarády a přemýšleli nad názvem své blackmetalové hordy, ve které drtili struny, kopali do kyblů a zvraceli do mikrofonu. Jo, přesně ten starej dobrej styl, jak to dělal Dvořák se Smetanou.Bohužel je ale nemohlo nic napadnout, tak tam jen seděli a kalily. V tom se ve dveřích objevila tajemná, neznáma postava........Martina Gruse, kterého Mikesh a spol. přezdívali "Soviet". A nyní bych pro upřesnění atmosféry a astrálního prožitku pokračoval citacemi:
Mikesh: "Zdar ty hovne."
Soviet: "Čus vole."
Mikesh: "Kde´s byl ty prase tak dlouho, neviděl jsem tě 100 járů?"
Soviet: "Mrdal jsem tvou starou."
Mikesh: "Hmm, tak to ti nezávidim."
Soviet: "Ha ha, co tady děláte vy bando úchylů?"
Mikesh: "No sedíme tady, v hospodě, máme před sebou škopek, tak co asi děláme? Řekl bych, že hrajem vodní pólo.
Protože Mikeshovi bylo jasný, že ze Sovieta vypadne nějaká perla (protože to byl místní šašek), rozhodl se ho zeptat na název kapely.
Mikesh: "Ne, řešíme tady jak si budem jako kapela říkat. Nic nás nenapadá. Poraď nám nějakej dobrej název.
Soviet: "Morčata na útěku!!!"
V tu ránu se samozřejmě zvedla vlna smíchu, protože takovou imbecilní hovadinu absolutně nikdo nečekal. V ten čas se tomu Mikesh pouze pousmál a vůbec netušil, že se mu to bude v budoucnu hodit. Teď je ale v našem příběhu díra. Přeskočíme tedy¨do roku 2002. Tehdy Mikesh pravidelně navštěvoval znamou brněnskou rockotéku MV music (klapity) club a oddával se tam nezřízeným alkoholovým i nealkoholovým orgiím se svým kamarádem Karlem, který zde v tu dobu dělal DJe. Mikeshe už chvílema nebavilo poslouchat oposlouchaný český hitůvky, a aby si zpestřil nudnou chvilku (teď musíme pominou obě jeho tehdejší partnerky - tu z Brna i tu ze Starobrna) začal prznit texty slavných českých autorů. Třeba Daniela Srandy, Lucie Shnilé, Karla Plotta, Dády Podprsové nebo kapel Wanastovy pravidelné krámy, Lipno (nebo to byl možná Orlík), XVIII. milennium. Mezi další takové autory patří třeba Janek Bezpecky, Illona Piczaková, David Koller (a to není jenom hudebník, že jo, ten hraje i fotbal), Jarmila Šušňáková apod. A o štěstí mohou mluvit takoví interpreti, kteří tenkrát ještě neexistovali, jako Tomáš Přísavka, Vlasta Chorvat, Gába Al Žába
nebo Gábor Kundel Kákáč. Tehdy vznikl první hit "KAREL SRAL". Píseň byla přesně o tom Karlovi jež je zmíněn výše, ale tenkrát ten text vypadal trochu jinak, než jak vyšel na CD o pár let později. V podstatě jediné co zůstalo je refrén "Karel sral" a ta hláška na začátku, kterou Karel opravdu používal. Tenkrát vznikla ta myšlenka založit si kapelu, která bude hrát cizí přezpívaný vály. Tenkrát se v tom angažoval ještě jeden člověk. O tom ale není moc co říct, protože on byl takovej strašně normální, neextravagantní a neexotický. Dokonce měl i takovou obyčejnou běžnou přezdívku. Říkalo se mu Pičusek. Tehdy samozřejmě ze všech plánů sešlo a nestalo se vůbec nic. Ale teď se musíme opět posunout o nějaký ten rok dopředu.
Psal se rok 2003 a celým světem lomcoval fenomén jménem BLACK DIAMOND. Kult mezi brněnskými hospodami. Tak právě v této metalové pivnici se Mikeshovi strašně líbilo (zdi byly kompletně prorostlý plísní a když se chtěl člověk vychcat tak musel na hajzlu udělat k míse tak 4 tempa, protože trošku kapal kohoutek). Této pivnici kraloval pivní lokaj PAIGINO se svými sluhy....Máňou a Pepkem (všichni jsou známi z našich songů). A právě sem chodíval Mikesh pít se svou aktuální kapelou. No prostě.....idylka. Nic méně jednoho krásného dne byl Black Diamond vykraden (zpíváme o tom v naší rapové baladě) a zrovna na Paiginovi narozeniny. I přes to se ještě ten večer konala v Diamondu narozková party, ale je jasné, že byla v trochu ponuřejším duchu, než by bylo záhodno. Protože byly odcizeny CDčka i s přehrávačem, každý štamgast sebou něco přinesl co měl doma. Mikesh tehdy dosmrděl několik pálených výběrů. Když za pár dní seděl s Paiginem u stolu v Blacku a opíjeli se (protože zrovna neměli co na práci), Paigino probíral některá CD a díval se co na nich je. Zrovna se mu dostal do ruky jeden z Mikeshových výběrů. Dále bych prosil opět živou citaci:
Paigino (za barem): "Mikeshi, řekni mi pro..prosimtě, proč máš na t..tak výborným výběru tady ten první vál, v..v..vždyť ten to úplně kazí?
Mikesh (u stolu): "Hned ti to vysvětlím"
V tom přichází k baru neznámá slečna.
Neznámá slečna: (velmi tichým a diskrétním tónem) "Promiňte, mohla bych dostat klíč od toalety?"
Paigino: (ožralej jak deka řve jako prase) "No jistě slečno, přece Vás tady nenechám pochcat."
Slečna se v Diamondu dlouho nezdržela. Bůh ví proč.
Když se Paigino vrátil ke stolu Mikesh mu vysvětlil, že inkriminovaný song, je na výběru proto, že kdysi měl kapelu jménem Morčata na útěku a tu píseň potřeboval, aby si ji doma odposlouchal a naučil se ji hrát. Popsal Paiginovi celou historii a když už odříkával několikátý text, tak se Paigino přestal smát bouchl rukou do stolu a řekl:
Paigino: "Miki, tohle musí vyjít. Já to zalepím vole, ale tohle musí vyjít"
Mikesh: "Počkej vole, to chceš jako celokapelově?"
Paigino: "S..samozřřejmě, Miki!!!!!
A tento okamžik se dá označit za začátek kapely Morčata na útěku a od této chvíle se odvíjí jejich historie (takže až doteď jste to četli úplně zbytečně). Teď se začalo řešit, jaké hudebníky do projektu pozveme. Mikesh nejdřív samozřejmě šáhl do vlastních řad a byla na světě první sestava Morčat na útěku:
Mikesh - kytara
Yetty - zpěv
Bubemot - basa
Stejnou pozici zastávali jednotliví hráči i v Mikeshově kapele. Jenže teď nastal problém s bubeníkem.
Bicmana ze svého projektu Mikesh nechtěl, protože ten nechodil do Diamondu, což všichni považovali za nepřípustné. Všichni si zakládali na tom, že nic neumí jsou to naprostí lemplové. Všude tvrdili, že neumí ani hrát, ani zpívat, a že jsou absolutní diletanti (což samozřejmě nelhali, protože to je pravda), tak hledali i bubeníka, který nic neumí. Takových našli mraky, mj. Karla Kršku řečeného "Kršák", ale bohužel to žádný z nich nedokázal zahrát. Zkrátka kluci se řídili heslem: "Nemusíš být dobrý muzikant, hlavně, když zahraješ to co máš." Což by v případě bubeníka neplatilo, protože bubeník, kterej by to zahrál, by byl sakra dobrej. Proto je toto vyřešeno tzv. "automatem". Princip je jednoduchý. Písničky
se nasamplují a vypálí na CD. Kvůli tomuto se hoši už několikrát setkali s negativními reakcemi. Rád bych tedy uspokojil zlé jazyky, které nedokáží pochopit jak to, že bubeník vypadá jako CD. Automatický bubeník vypadá jako CD od té doby, co kapely s automatem s sebou na koncerty odmítají vozit naftový generátor. A to nemluvím o tom, že automat je ve studiu mnohonásobně levnější a má lepší zvuk než bubeník živý a obvykle líp hraje. Navíc se zpěvák Yetty (řečený Snowman) nečekaně projevil a jako úchylný, notorický, nenormální, deviantní, no prostě geniální textař, když ukázal, že mu nedělá problém napsat text o jisté
události, která se stala asi do pěti minut potom, co se stala. Jako tenkrát když v Diamondu hnil místní štamgast Alexander Spodný (odtud heslo "Vyjímečně hořký, vyjímečně Spodný") přezdívaný Sacharin a měl popito. Když kamarádka Šárka vylezla ze záchodu s tím, že tam není papír, tak Saša (Sacharin) nelenil vlítl na dámskou toaletu a kompletně vykosil umyvadlo. Marná práce, to by jste museli vidět. Stálo to za to. Tím se Yetty stal drtivým a většinovým textařem.
Takže za této situace byla natočena první deska s názvem "Hlavně se s tím nesrat!!!". Jak jste určitě z výše uvedených skutečností pochopili, první deska byla natočena jen tak pro prdel, pro pár kamarádů z Black Diamondu. Nepočítalo se z žádným nákladem. Bylo vypáleno několik kusů, které se za cenu media a bookletu darovali pár kamarádům. Ten to půjčil tomu, ten zas tomu, ten si to smahnul a půjčil dál....znáte to. Tak se Morčata dostali do brněnského podvědomí. Nyní bych vám rád zprostředkoval telefonický rozhovor mezi Mikeshem a Yetťákem. (pouze dodám, že to bylo v neděli ráno)
Yetty (Olešnice): "Zdar"
Mikesh (Brno) : "Co chceš"
Yetty: "Asi by jsme měli udělat druhou desku"
Mikesh: "Hm, tak jo"
A druhá deska byla na světě. Bohužel už se jí neúčastnil Bubemot, tak jsou pod ní podepsaní pouze Mikesh s Yetťákem (a taky to podle toho vypadá!!!), Ale dlouho neotáleli a v mžiku oka našli nového a skvělého Ketchupa, který sice neumí hrát (jak to od něj bylo vyžadováno), ale je s ním sranda. Takže je na světě finální sestava:
Yetťák - zpěv
Mikesh - kytara
Ketchup - basa
Bohužel automatický bubeník zůstává, takže kdyby jste měl náhodou někdo zájem hrát v Morčatech na útěku (samozřejmě úplně zadarmo) na bicí, tak zavolejte.
P.S.: Tím, že jsme veřejně napsali název pivnice Black Diamond, jsme se nedopustili skryté reklamy, protože Diamond už NEEXISTUJE. Nikdy bysme to neudělali u existujících podniků jako třeba Vat 69, Drakkar, MVčko, Muzak klub, hospoda U Babičky, Santána apod.
Hnusnej blog
(lili, 9. 9. 2011 19:09)